- Sluníčkáři nejsou přívrženci islámu, dokonce většina z nich ani nevlastní korán. Na rozdíl od některých konvičkovců a samotného Konvičky. Sluníčkáři nechtějí u nás zavést právo šarí’a, ani chodit zahaleni v burkách a koupat se v burkinách. Toto si opravdu jejich odpůrci o sluníčkářích myslí. Proto za všechny sluníčka, dobrosery a kavárníky říkám: nechceme se přizpůsobovat islámu ani nejsme muslimové.
- Sluníčkáři nejsou ve většině naivní. Analytické myšlení nám nechybí a touha pomáhat u většiny z nás není dána psychologickou poruchou. Je to humanismus a obyčejná nesobeckost pomoci lidem, kteří jsou v nouzi. I o tom je křesťanství a nejenom papež nám to názorně ukazuje.
- Také ne všichni sluníčkáři a vítači jsou levičáci. Postoj levicových stran a komunistů k migraci je veskrze negativní, přesně podle přání jejich voličů.
- Sluníčkáři chtějí svobodu pro každého. V naší ústavě je zakotvena náboženská svoboda a nelze říci, že to pro islám (druhé nejrozšířenější náboženství na světě) neplatí. Buď svoboda je, nebo není. Co bychom dělali s desetitisíci našich spoluobčanů, kteří jsou muslimové? Násilím bychom je pokřtili nebo je vyhnali? To se dělalo v sedmnáctém století za náboženských válek (vyhnání protestantů z Čech). A jak bychom řešili volný pohyb osob v EU. To bychom zavedli kontroly na hranicích a zjišťovali kdo je muslim podle modlitebního koberečku v jeho zavazadle?
- Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého a naopak. Jsme sekulární stát a do toho, ke komu se doma naši občané modlí, nám ostatním nic není. Ale neznamená to, že nám bude někdo nutit hodnoty, které budou omezovat náš způsob života.
- Je nám jedno jak, kdo chodí oblékaný, když neporušuje zákon. Asi nebudeme chtít po jeptiškách, aby odložili svoje závoje, tak proč to chceme po muslimkách. To by byla nerovnost před zákonem a to si nikdo z nás nepřeje.
- Odsuzujeme jakýkoliv terorismus. Zabíjení nevinných lidí je pro nás nepřijatelné.
- Chceme striktní dodržování zákonů a nezvýhodňování některých skupin obyvatel.
- Pomáhat potřebným. Migranti jsou nuceni opustit svůj domov kvůli občanské válce, náboženské nesvobodě, suchu, hladomoru, nebo chudobě. My bohatí Evropané jim můžeme pomoci. Nemůžeme je bezmezně živit, musí pracovat a živit sami sebe a své rodiny. Humanismus a jeho ideály nejsou o ponechání trpících svému osudu. Je to o pomoci. Samozřejmě nemůžeme pomoci všem 5,5 miliardám lidí, kteří neměli tolik štěstí jako my a žijí mnohem chuději než my. Víme, že Evropa není nafukovací a má svých problémů dost.
- Chceme právní a bezpečný stát. Náš právní řád musí platit pro všechny.
- Chceme prezidenta, za kterého se nebudeme stydět. Prezidenta, který bude morální autoritou a který bude respektovat zákon. Prezidenta co nebude pro smích celému světu. Jsme nároční volici. Nám nestačí pár laciných bonmotů a hulvátské chování na veřejnosti. Také o spolupracovnících prezidenta máme jiné představy a netýká se to jenom bezpečnostních prověrek.
- Fandíme EU. Evropa nemůže obstát v globalizovaném světě, bez nějaké formy sjednocení. Současná podoba EU nás také rozčiluje. Administrativa a hypertrofovaný úřední šiml a zvláště pomalost rozhodování v EU je nedostatečná k měnící se situaci ve světě. Málo kdo z nás si myslí, že EU je nedemokratická. Kritikům EU bych rád vzkázal, něco si o EU zjistěte. Co je třeba evropská rada a kdo v ní „nedemokraticky“ zasedá.
Migrace za lepším je základní lidskou vlastností. I v našich národních pověstech jeden ekonomický migrant hraje roli zakladatele našeho národa. Podle této pověsti Praotec Čech přišel do krajiny mlékem a strdím oplývající (nikdy jsem se nedověděl, co je to strdí) a řekl lidu svému, zde se usadíme. Migraci má lidstvo v krvi, vždyť jsme obsadili všechny obyvatelné kontinenty.
Často se ptám proč se hlasy odmítající migraci tak masivně ozývají z postkomunistických zemí. Kromě Maďarů a východních Němců s migrací nemáme žádné zkušenosti a migranti v těchto zemích nejsou. Proč je to tak můžeme jen spekulovat. Je to kvůli komunistickým diktaturám v minulých čtyřiceti letech? Určitou roli má asi heslo známé z komunismu: Nehas, co tě nepálí. Nebo izolace a nemožnost cestování a poznávání jiných kultur za bolševika. Popřípadě ztráta křesťanských ideálů. Strach z neznámého a pocit ohrožení z vnějšku do nás bolševici také hustili (soudruzi alespoň zde se dílko zdařilo). Těžko říct. Ale nepřítomnost uprchlíků a velmi negativní vztah k nim je v postkomunistických zemích velmi podivný. V západní Evropě nenajdeme podobnou zemi, tam mají s migranty soucit. Ale paradoxně nesnášejí migranty od nás.
Závěrem se chci omluvit všem havloidům, sluníčkářům, kavárně a ostatním dobroserům, že jsem samozvaně mluvil za ně. Dále jsem se dopustil hrubého zjednodušování našich názorů. Spektrum názorů je velmi široké a nejsme unifikovaná jednolitá masa spojená nenávistí k imaginárním přistěhovalcům.