Chudobinec do každé obce, sociální bydlení podle ČSSD.

Ministryně Marksová objevila historií osvědčený nápad, jak se postarat o chudé. Obce budou mít povinnost ubytovat své sociálně slabé. Instituce sociálních bytů v obcích nápadně připomíná obecní chudobince devatenáctého století.

Cílem tohoto návrhu je omezení obchodu s chudobou. Dávky na bydlení rozdává stát, ale inkasují je majitelé předražených ubytoven. Jak to mohlo skončit takovým debaklem?

Myšlence paní ministryně Marksové není co vytknout.  Stát se zbaví neefektivní a drahé služby a chudé přehodí na obce.  Ať se starají. Jestli dá stát obcím peníze na tyto chudobince, vůbec není jasné. Také obcí se nikdo neptal.  

Všichni známe literární postavu Zilvara z chudobince. Nebyla to fikce skvělého autora Karla Poláčka. Chudobince nebo pastoušky měla každá větší obec v devatenáctém století. Pobývali v nich obecní chudí.  Už tenkrát to byly osoby štítící se práce. Těch je  populaci vždy nějaké procento a nepomohlo ani jejich zavírání za příživnictví za minulého režimu. Asociálové budou existovat vždy. Také ženy mající dítě bez partnera (dnes nazývané samoživitelky) a senioři (o které se jejich děti nepostarali) v těchto chudobincích nacházeli střechu nad hlavou. 

Dnešní sociálně potřební mají jedno privilegium, které jejich předchůdci neměli.  Nemusí vůbec nic dělat a hlady nezemřou.  Dříve jim obec zajistila střechu nad hlavou a zbytek byl na nich. Pracovali pro obec, nebo příležitostně pro její obyvatele. Díky tomu měli co jíst. Další možností byla žebrota.  Ale mladí a zdraví žebráci moc velký úspěch v žebrání neměli.

U nás vyrůstá už druhá generace lidí, kteří nikdy nepracovali. Nemají pracovní návyky. Ráno vstát a dostavit se na čas do práce, v práci osm hodin pracovat, je pro ně velký problém. Nejsou socializovaní. Mají problém vycházet s kolektivem na pracovišti, nemají základy slušného chování a neznají hodnotu peněz. Typického Čecha napadne: jo, cikáni. Ale nejedná se jen o Romy, stále více přibývá bílých cikánů.  To jsou lidé z většinové populacec, o které se musí společnost starat od narození do smrti. A i ten pohřeb většinou bývá na obecní útraty.

Chudoba je zapeklitý problém. Společnost a doba je tak složitá, že ne všichni jsou schopni se v ní orientovat a úspěšně žít. Těmto lidem je dobré pomáhat. Ale vytvářet další generace neloajálních občanů závislých na sociálních dávkách je velmi nemoudré.

Tito lidé jsou oproti našim očekáváním dost nešťastní. Jsou v opovržení u většinové pracující populace. Jsou znudění a nemají ve svém životě žádný cíl. Nuda jejich životů je hrozná. Jeden den stejně prázdný, jako druhý. Nemohou vlastnit auto, nemohou si koupit ani nějakou jinou zábavu mimo televize. Maximálně chytrý mobil. Šťastní určitě nejsou. Žijí své nudné a prázdné životy, občas zpestřené pácháním drobné kriminality. Někdy jim společnost osvěží život pobytem ve vězení, ale ani zde se nemusí pracovat. 

Také jsou velmi nevzdělaní a tím i obtížně zaměstnatelní. Většinou mají jen základní vzdělání a nemají motivaci něco ve svém životě změnit.

Své děti považují jen za zdroj dalších sociálních dávek. Nejsou schopni pomoci svým dětem se školními povinnostmi. Ve vzdělání nevidí žádnou hodnotu. Antikoncepce je luxus, který si většinou nemohou dovolit, na rozdíl od cigaret, alkoholu a heren. Tyto socky, jak se jim lidově říká, ale umí získat peníze i jinak. Práce na černo, sběr železa a jiných komodit svědčí o jejich částečné pracovitosti.

Další kapitolou jsou půjčky těmto lidem.  Kumulace jejich dluhů je od práce odrazuje. Protože sociální dávky, na rozdíl od mzdy, jsou osvobozeny od exekucí. Takže těmto sockám se opravdu nevyplatí pracovat. Jejich dluhy se zvyšují, do pro ně nikdy nesplatitelných částek. Tomu se říká dluhová past.

Proto by bylo moudré, aby tito nešťastní parazité společnosti, které jsme si sami stvořili, také pomalu získávali lidskou důstojnost. Třeba prací pro obec, která jim bude zajišťovat bydlení.  Práce je všude dost. Úklid chodníků, péče o obecní zeleň, třídění odpadu, úklid příkopů u silnic a další drobné práce pro blaho obce a jejich obyvatel. Tak jak to běžně chodilo v devatenáctém století. Osvědčené způsoby řešení této problematiky není radno měnit. Chudobinec (sociální bydlení) do každé obce, ale s ním i práce pro obec.

Za dvacet šest let od revoluce se bezradnost našich vlád v sociální oblasti ukazuje v celé nahotě. Vlády jsou schopné pouze zvyšovat počet sociálně potřebných a objem vyplacených dávek. Maximálně ještě zvýší minimální mzdu, aby se alespoň některým sockám vůbec vyplatilo pracovat.

Za minulé pravicové vlády zde taková nesmělá snaha byla. Dlouhodobě nezaměstnaní týden v měsíci měli pracovat pro obec. Ale díky ČSSD nezůstala dlouho v platnosti. ČSSD podala žalobu k ústavnímu soudu na zrušení zákona. Tyto podle levicového ústavního soudu, nucené práce pro obce, byly v roce 2012 zrušeny a od té doby se nic nezměnilo.

Z příjemců sociálních dávek se stávají nesvéprávní, nesamostatní, nudící se občané, kteří se o sebe nedokáží postarat. Je to opravdu cíl sociální politiky a péče o chudé v našem státě paní Marksová?