Všechno co jste chtěli vědět o EU, a byli jste líní se na to zeptat I.

Kdo vlastně řídí EU? Co je to za elity a jsou demokraticky zvolené?  Jak je možné že se EU nemůže rychle rozhodnout v důležitých věcech, které například ohrožují bezpečnost Evropy?

Všichni víme, že existuje parlament EU, nějaká nevolená evropská komise a málokdo něco ví o Radě EU. Většina lidí ale neví, jak a o čem se v EU rozhoduje a co je v kompetenci národních států. No ani se nelze divit, EU se v občanské výchově na SŠ neprobírá, i když jsme jejím členem od roku 2004.  

Ve škole nás učili, že demokratické vládnutí stojí na třech pilířích, moci zákonodárné, výkonné a soudní.  V EU je vždy vše zamotanější a složitější.  

Zákonodárná moc EU

Určitě všechny napadne evropský parlament.  Ale europarlament funguje trochu jinak než národní parlamenty členských zemí EU. Největším rozdílem je to že rozhodnutí EP musí ještě odsouhlasit Rada EU, složená z premiérů, nebo ministrů členských států EU. Své musí říci i Evropská komise. A jak Komise, tak Rada EU mají právo veta. Trochu to připomíná dvě horní komory europarlamentu.

Voleb do EU parlamentu se část z nás určitě zúčastnila. Evropský parlament má 751 členů (po brexitu možná o 73 méně). Počet poslanců je úměrný počtu obyvatel jednotlivých zemí, nejmenší země mají minimálně 6 (Malta, Estonsko, Kypr a Lucembursko) a největší maximálně 96 poslanců (Německo).

V EU neexistuje panevropská strana, která by se ucházela o přízeň voličů na celém území EU, proto jsou EU poslanci většinou z národních stran nebo hnutí. Poslanci europarlamentu se podle politického názoru sdružují do jednotlivých klubů (nejpočetnější je poslanecký klub Evropské lidové strany EPP, který má 220 členů). Parlament EU je ohromný kolos a je diskutabilní jestli je ho možné uřídit (US parlament má ve dvou komorách 541 zástupců). Je s podivem, že i tak probíhá schvalování zákonů a směrnic poměrně hladce.

Na přijetí běžného rozhodnutí stačí třetinová účast všech poslanců EP (minimálně 251).  Pro přijetí návrhu musí být nadpoloviční většina přítomných poslanců EP (minimálně 126). Pro zásadní rozhodnutí (volba předsedy EK) je potřeba souhlasu nadpolovičního počtu všech 751 poslanců. Europarlament se schází dvanáctkrát do roka vždy na týden ve Štrasburku, kde má jedno ze sídel. Jednání dvaadvaceti výborů europarlamentu probíhá ve zbývajícím čase v Bruselu, kde je další sídlo europarlamentu. V Bruselu také šestkrát do roka probíhají takzvané miniplenární zasedání europarlamentu. A aby toho nebylo málo, v Lucemburku sídlí sekretariát evropského parlamentu. Trošku to připomíná kočovný cirkus, ale Francouzi nedali jinak (Štrasburk).  

V ČR je voleno 21 europoslanců v jednom volebním obvodu (celá ČR).  Účast v minulých eurovolbách byla 18 % oprávněných voličů. Díky lhostejnosti voličů (nejen v ČR) se do europarlamentu může dostat i politik, který nemusí mít širokou podporu voličů. Stačí mít 79 000 voličů z celé ČR (Mach za Svobodné) a jste poslancem v Bruselu.  A někdy jsou nejen čeští europoslanci velmi nepřehlédnutelné figurky (namátkou třeba zesnulý M. Ransdorf). Mnoho poslanců EP má za cíl rozložit EU zevnitř, příkladem je Nigel Farage nebo Marine Le Pen.  Za Česko třeba poslanec svobodných Mach.

EU parlament má několik důležitých funkcí:         

Zákonodárnou (omezeně, nemůže navrhovat zákony)

Dohledovou (dohlíží na EK a Radu)

Rozpočtovou (schvaluje rozpočet EU)  

Zákonodárná funkce EU parlamentu

Schvaluje zákony a nařízení, ale nemůže zákony navrhovat!  To je velmi odlišné od praxe parlamentní demokracie. Pravomoc navrhovat zákony má Evropská komise. Parlament EU může maximálně přijímat pozměňovací návrhy k navrhovaným zákonům.

Pozměňovací návrh může podat každý člen výboru EU parlamentu. Na plenárním zasedání ve Štrasburku jen skupina nejméně 40 poslanců nebo výbor, politická skupina (klub) poslanců. Schválení zákona je velmi složitou procedurou, na které se podílí EU parlament (751 poslanců), Evropská komise (28 komisařů) a Rada EU (28 předsedů vlád zemí EU).

To znamená, že zákony navrhuje pouze moc výkonná (komise), schvaluje nebo pozměňuje evropský parlament. Změny opět schvaluje Rada EU (demokraticky zvolení premiéři členských zemí) a opět Evropská komise. Takže návrh „ zákona“ nedemokratické Komise schvaluje demokraticky zvolený Evropský parlament a demokraticky zvolení premiéři členských států EU.

To že každá země má „své“ zájmy je jasné. Celý systém schvalování a tvorby zákonů se zdá být velmi sžitý a nepružný viz. schéma.

Dohledová funkce

EU parlament také schvaluje „vládu EU“ evropskou komisi, jejího předsedu a jednotlivé komisaře „nedemokraticky“ navržené vládami jednotlivých členských zemí. (Zhruba dvě třetiny ministrů České vlády také nebyla nikým zvolena). Provádí interpelace (nepříjemné dotazy)  EK a také Rady Evropy. Europarlament stejně jako národní parlamenty může odvolat vládu (Evropskou komisi).

EU parlament nemůže mluvit Radě EU a Komisi do bezpečnostní a zahraniční politiky.

Rozpočtová funkce

Europarlament má také rozpočtovou pravomoc, kdy schvaluje rozpočet EU.  To je běžné ve většině parlamentních demokracií.

O čem vlastně nemůže EU parlament rozhodovat. 

Nemůže rozhodovat v oblastech, které jsou v působnosti jednotlivých vlád členských zemí EU. To je třeba oblast vnitra a obrany. Také nemůže působit v oblasti, kterou má v působnosti Rada EU, to je hlavně zahraničí politika a bezpečnost.

Mnoho rozhodovacích procesů je v EU několikanásobně složitějších než na národní úrovni. Mnohé rozhodnutí projdou evropským parlamentem a dále musí být schváleno národními parlamenty. To minimálně zpochyňuje funkci europarlamentu a velmi prodlužuje rozhodnutí EU. Někdy také neumožňuje rozhodnutí samotné. Příkladem může být smlouva o volném obchodu s Kanadou známá jako CETA, kterou odmítl Valonsky parlament (vždyť Valonsko má své zástupce v europarlamentu). Z mého pohledu je v EU demokracie mnoho, až tolik, že braní EU se efektivně rozhodovat.

P. S.: Velmi doporučuji osobní setkání se svým europoslancem, mají zastupovat voliče a pravidelně se s nimi potkávat. Jestliže vám něco vadí na EU, není nad vyříkaní si věcí z očí do očí. Aby se ty „samozvané“ elity dozvěděli, co si „trpící lid“ pod diktátem Bruselu myslí. Ale to udělá málokdo, protože normální obyvatelé Česka jsou tak líní, že nechodí ani k volbám.