Islamisté preferují kolektivní způsob života i kolektivní praktikování své víry. Západní člověk tuto etapu překonal a upřednostňuje člověka, jako samostatné, svobodné a nezávislé individuum. Muslim je ve své víře závislý na víře svého okolí a proto se cítí být součástí celku. Tento způsob praktikování víry západního člověka netáhne a tak vliv církve i povit národní solidarity u západního člověka slábnou, tyto pilíře, na kterých nade civilizace po staletích stala nejsou ničím jiným nahrazeny..

Ovšem nebezpečná západnímu člověku je i arogance, s jakou víru v existenci duchovní nadstavby bytí zavrhuje a tak se z něho stává člověk, který je vlastně duchovní mrzak, neukotvený jedinec, který se potácí mezi pochybnostmi o tom, zda vědecký (racionální ) pohled na svět mu přinese opravdové štěstí a vírou, že mu nějaké "ismy" (ekologismus, feminismus, homosexualidmus, liberalismus,socialismus) pomohou k lepšímu životu.

Dokud se nezbavíme předsudku , že víra v něco, co každodenní bytí člověka přesahuje, je něco "nemoderního " , že člověk věřící je zpátečník, který vývoj brzdí a nic nového nemůže přinést , nemáme v souboji s východními národy, který už zacal, žádnou šanci.

Najednou z ničeho nic víte, že existuje něco jako národ, nikoliv pouze individuum.