Nedávno se objevily velmi podivné informace o vedení Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS). Předseda ČSBS Vodička o sobě dal vědět již skandálním projevem na tryzně v Terezíně.
Také se objevily informace o machinacích s nemovitostmi ve vlastnictví ČSBS.
Poslední aféra se týká vyloučení členů ČSBS kritizujících vedení a následného vystoupení části členů veteránů a pamětníků hrůz druhé světové války.
A ke kritice vedení ČSBS je poměrně pádný důvod. Současný předseda ČSBS Vodička lhal o svém členství v KSČ. Původně to měl být reformní komunista vyloučený z KSČ a následně vyhozený z lidové armády. Vodička zatajil své druhé členství v KSČ koncem osmdesátých let (1985). Kdo byl v osmdesátých letech u komunistů, byl velký kariérista a prospěchář. Tehdy se už pro samé lži nedalo v nějaké ideály rovnosti věřit.
Poslední aféra se týká místopředsedy UV ČSBS Milana Andrese. Byl to člen KSČ a navíc příslušník vojenské kontrarozvědky. To jest jakýsi fantom lidové armády, kterého se všichni báli. Vojenská kontrarozvědka (hovorově kontráši) byla taková armádní STB.
Můžeme věřit lidem, kteří lžou o svém životě a svých činech? A mohou takoví lidé mluvit jménem hrdinů a obětí druhé světové války?
Je velmi divné, že v organizaci, která má v názvu svobodu, jsou ve vedoucích funkcích komunističtí fízlové, kteří měli v náplni práce svobodu potlačovat.
Nechápu jak, mohou být v jedné organizaci čestní a ctihodní bojovnici proti nacistické totalitě (někteří z nich byli následně komunisty pronásledováni) a zároveň velmi nečestní svobodu potlačující komunisté.
Každá organizace má svoje pravidla a nám ostatním nezbývá než je respektovat. Ale nejsem sám, komu se zdá velmi zřejmě, že velmi staří a často nemohoucí hrdinové a oběti druhé světové války jsou zneužíváni bývalými komunisty. Zneužívána jsou jejich jména a hrdinství k propagaci komunistických myšlenek a podpory pofidérních politiků. Tím mám na mysli třeba paní Bobošíkovou, mluvčího prezidenta Ovčáčka a další.
Hrdinové jsou vytěsňováni a odcházejí z tohoto podivného spolku, který bohužel stále mluví jejich jménem a přisvojuje si jejich zásluhy. Poslední dobou odešli na protest proti stávajícímu vedení přeživší z Lidic Miloslava Kalibová, Jaroslava Skleničková a Milada Cábová, hrdina bojů proti fašismu Pavel Vranský, přeživší z Ležáků Jarmila Doležalová.
Je mi smutno za tyto přestárlé a často bezmocné lidi. Na konci svých životů jsou zneužiti a zklamáni současnou společností. Společností kde je normální veřejně lhát, a následně si na svých lžích veřejně trvat. Je to ještě ten stát vybudovaný Masarykem, k jehož odkazu se tak vehementně hlásíme?
Vyzývám proto oba lháře ve vedení ČSBS jmenovitě předsedu Jaroslava Vodičku a místopředsedu Milana Andrese aby rezignovali na své funkce a členství v ČSBS. Jako usvědčení lháři nemohou zastávat tyto čestné funkce a nemohou reprezentovat hrdiny a oběti boje proti totalitám.
Tito lháři nedávají morální příklad nám a našim dětem a svou existenci poškozují odkaz čestných lidí, kteří se postavili totalitám. Normální je nelhat!!
