Nedávno jsme prožili dva národní svátky, založení republiky Československé a 17. listopad. Mnozí to slavili různě, jedni na hradě, druzí v podhradí a většina doma nebo na chatě. Jak vlastně vypadá české vlastenectví?
Mnoho obyvatel Česka je hrdých na svůj český původ na své češství. (Moraváci a Slezané prominou). Identifikují se se státní vlajkou, českou kuchyní, úspěchem našich sportovců a našimi národními zvyklostmi. Ale co je na nás tak jedinečného a neobvyklého? Jsme malý národ a ničím moc nevynikáme. Kdo cestuje, ví, že všude mají něco extra. Unikátní památky, přírodu, galerie, literaturu, hodné a vstřícné obyvatele. Prostě všude něco mají, tak proč být pyšný právě na Česko?
Vlastenectví má mnoho různých podob. V USA skoro před každým domem vlaje americká vlajka a to nejen při státním svátku. Francouzi se zase dmou pýchou při zpěvu Marseillaisy a kupují přednostně francouzské zboží, i když to pro ně není výhodné.
Ale jaké je České vlastenectví? Vlajky vlají jen o svátcích a to pouze na úředních budovách. Kdo si vyvěsí doma Českej prapor je divnej. Většina lidí doma ani prapor ČR nemá. Možná za to může předlistopadový komunistický režim, který vyvěšování praporů vyžadoval a nevyvěšení trestal. Na to ať si odpoví každý sám.
Kupujeme hlavně laciné zboží bez ohledu na to, kdo a kde ho vyrobil. Naše hymna začíná otázkou „Kde domov můj“, jako bychom nevěděli, kde jsme doma. Trochu se tím naplňuje Kunderova teorie o nesamozřejmých národech.
Už slovo vlast nás odkazuje na zem našich předků. Ale kdo byli naši předci. Polovina Čechů má německá jména včetně mě. To lehce ukazuje na náš německý původ. Území Česka bylo dlouhodobě osídleno až třetinou obyvatel Německé národnosti. Pravda po druhé světové válce jsme je vyhnali a zabavili jim majetky. Však se také dodnes i po sedmdesáti letech bojíme jejich návratu. I díky tomu jsme národnostně na evropské poměry velmi homogenní stát (jen ti Romové nám to kazí).
Identifikace s územím Česka (vlastí, Českým státem) je velmi zajímavá. Docela dlouhou dobu jsme žili pod cizí nadvládou. Česká státnost rokem 1620 mizí na tři sta let. Takže se můžeme odkazovat na nestabilní první republiku, nebo na původní českou královskou dynastii Přemyslovců, kteří vymřeli roku 1306. No ale třeba Irové jsou na tom v tomto směru o dost hůř.
Je to asi hlavně společný jazyk co nás spojuje. Ten máme společný v celém Česku. Trochu jinak se mluví na Moravě, ale pravopis máme všichni stejně složitý. Takže kdo mluví česky je Čech a vlastenec? Možná. Jsou vlastenci i ti, co mluví česky, ale jako Češi nevypadají? Mám na mysli Romy a české Vietnamce.
Hodně je vyčítáno eurohujerům, že nejsou vlastenci a chtějí náš národ dostat do područí EU a Německa. Rozpustit náš národ jako kostku cukru v evropském čaji. Jak se asi cítí Holanďani, Irové a jiné malé evropské národy v EU? Jsou už rozpuštěné nebo se teprve rozpouští?
Také je občas slyšet údiv vlastenců nad tím, že jsme součástí NATO namířenému proti našim slovanským ruským bratrům (taky srbským). Bylo víc vlastenecké, když jsme byli okupováni bratrskou sovětskou (ruskou) armádou a byli jsme v RVHP a Varšavské smlouvě?
Jaké jsou vlastně národní zájmy Česka? Ví to někdo a víme to my? A je v českém národním zájmu být nedůvěryhodnými spojenci a poníženě se omlouvat Číně, která náš spojenec není? Je to vlastenecké a jsou naši politici vlastenci?
Co je vlastně to České vlastenectví? Někteří si myslí, že je to účast na protiislámských demonstracích. Mnohým se nelíbí fakt, že mnoho zdejších firem a bank vlastní zahraniční vlastníci. Je to vlastenectví? Mnoho otázek, na které neznám odpověď.
Je jen velmi tenká hranice mezi velebením a upřednostňováním svého národa a haněním a shazováním národů jiných. Tuto hranici by nikdo neměl překročit. To už je dle mého soudu nacionalismus.
A nacionalismus je cesta do pekel. Vždy, když v moderních dějinách někde vystrčil hlavu, tekly potoky krve. Vzpomeňte jen války v bývalé Jugoslávii a třeba vraždění civilistů v Srebrenici a jinde.
Jsem hrdý na svou vlast. Já ji chápu, jako krajinu kde se cítím doma, svoji rodinu a přátele. Jsem hrdý na Češtinu, kterou tak krásně používal třeba spisovatel Vančura. Na češtinu, která je velmi komplikovaná a jejíž pravopis tak zcela neovládám. Jsem hrdý na to na to, že žijeme ve svobodné zemi a že patříme (chceme patřit) do západní poloviny Evropy, kam jsme patřili už skoro tisíc let. Ale je to vlastenectví?
