Proč naše děti neumí anglicky, aneb čím je vinen dabing.

Naše děti neumí cizí jazyky. Tak tak zvládnou velmi lehkou maturitu, ale na běžnou konverzaci jejich znalosti většinou nestačí. Neúčelnost jedenácti let (7let na ZŠ + 4 roky na SŠ) výuky cizích jazyků (angličtiny) je zarážející.

Také to zcela zapadá do obrazu devastace našeho nejen středního školství. Některé země EU jsou na tom podobně, soudím podle znalosti angličtiny mezi obyvatelstvem Francie a Itálie.

Kdysi jsem suploval anglinu (učil jsem chemii na SŠ) těšil jsem se, jak mi děti pomůžou s domácím úkolem na můj kurz angličtiny.  Nebylo to nic složitého, ale nemel, jsem čas se připravit. Žáci mi ale moc nepomohli. Byl to maturující ročník a konverzační znalost angličtiny tam měl jen jeden žák.

Také výkony u maturit z angličtiny byly dost k smíchu. Možná bych odmaturoval i já. Trochu mi to připomnělo doby, kdy jsme se povinně učili rusky. Výuka tohoto nenáviděného jazyka byla sabotována z obou stran katedry. Kvalita výuky ruštiny byla tak otřesná, že výslovnost ruského sč, jsem se dozvěděl až na vysoké.    

Proč dnešní mladí neumí anglicky, když se učí již od třetí třídy základní školy? Je to mizernou úrovní na základkách nebo nepotřebou mladých mluvit anglicky? Úroveň výuky angličtiny zvláště na druhém stupni ZŠ je špatná. Ukazuje to i úroveň znalosti jazyka maturantů u čtyřletých a osmiletých tříd jednoho gymnázia. Učitelé stejní, hodinová dotace stejná, ale znalosti čtyřletých gymnazistů poloviční.

Angličtina je moderní latina, univerzální jazyk, kterým se domluvíte skoro všude (kromě Itálie a Francie). Jsou země, kde anglicky mluví skoro všichni, například Holandsko a skandinávské země.  Je velice příjemné se tam ptát na cestu, anglicky tam rozumí a mluví skoro každý.  Není to jen kvalitnější výukou angličtiny. Je to i tím, že filmy a seriály tam nejsou dabované a někdy jsou i bez titulků.   

Francouzi a Italové jiným jazykem než mateřštinou mluvit odmítají, snad z hrdosti, nebo lenosti, nevím. A byl bych velmi nerad, kdyby se ČR zařadila po jejich boku.

Kde se může běžný Čech setkat s angličtinou a procvičit si konverzaci? V Praze je poměrně dost cizinců a anglinu lze dobře použít. Dále je to internet, kde je dost věcí v angličtině.  Také hraní počítačových her (kde se hráči z celého světa domlouvají na strategii) může částečně angličtinu zlepšit.

Hlavní zdroj mých jazykových znalostí angličtiny byl film. Film v původním anglickém znění s titulky. Oproti učebnicím to má jednu výhodu a tou je výslovnost rodilého mluvčího. A to je velmi cenné. Český akcent některých vyučujících je hrozný. A mnozí žáci mluví lépe a s menším počtem chyb, než jejich učitelé (často narychlo přeučeni ruštináři).

Filmy s titulky se v současné době promítají pouze v kinech. A to není laciná záležitost. V televizi jsou filmy a seriály dabované. Česká škola dabingu je legendární a české znění je někdy mnohem lepší než originál. Nevýhoda je v tom, že dabovaným filmem se angličtina procvičovat nedá. Také motivace proč se učit cizí jazyky kvůli dabingu klesá. Opravdový důvod proč se učit cizí jazyk nastane až v práci. Jenže to už bývá pozdě a nabízené pracovní místo nečeká.

Proto se přimlouvám za omezení nebo zrušení dabingu alespoň u hollywoodských filmů uváděných v našich televizích (alespoň těch státních). Tyto filmy a část populárních seriálů je ideálním polem k procvičení angličtiny. Je mi jasné že mnoho herců co si dabingem vydělává, by skončilo na pracáku.  Znalost angličtiny našich dětí za to stojí.