Nějak moc popletené. Nevybral jsem si přesně, v čem je problém, jen vaše přesvědčení, že vyjadřování nenávisti jistí úspěch.

Hm - jednak to vyjadřování nenávisti není, jednak úspěch mají zaručený kočičky (díkybohu). Zkuste to přes mazlíka, to je extrakce lásky

On o je to jednodušší.

Stává se, že čtyřleté dítě, když nakreslí obrázek autíčka, je přesvědčeno, že jeho obrázek je to nejhezčí obrázek na světě a nechápe, jak se někomu může líbit taky něco jiného. Většina dětí z toho vyroste.

Myslím, že to pro každého z nás má toto psaní svůj smysl, a ani nemusíme být populární. Může to být třeba skvělá terapie.

Před pár dny jsem tu napsala o mém vztahu k Panně Marii, a četlo to jen pár lidí. Ovace jsem samozřejmě nečekala. Jen jsem tak trochu doufala, že na podobné vlně bude i někdo další. Asi není. Anebo nerad píše. Nebo tu není přihlášený. Možností je víc.

Naštěstí mám dost prostoru k vyprávění příběhů v reálném životě. Nejen v tom blogovém. Tolik štěstí jiní blogeři nemají a proto i chápu jejich zdejší aktivitu.

Teď třeba váhám, mám-li tu psát o mém vztahu k vílám. Není-li to příliš osobní. Ale zas mě baví se o to pokoušet, některé méně obvyklá témata rozvíjet.

Tak uvidíme. Mějte se hezky a buďte přesně tím, čím jste. To je to nejlepší.

Vy chcete psát jako paní Šichtařová?

Tak to máte jedinou šanci, jak toho dosáhnout: že by paní Šichtařová šla rapidně dolů a klesla až na Vaši úroveň.

Pokud se to nestane, nebudete jí sahat ani po kotníky.

Slavomír nepochopil. Ostatně jako často.