Opravdu se se nedivím, že staří němečtí obyvatelé pohraničí pláčou, když přijde na vzpomínání o jejich původní vlasti.

Krásné obce na Šumavě nebo Jeseníkách kam několikrát do roka přijíždím, se za 20 let hodně změnily.

Válečná náhrada ve formě domů,továren a hospodářství,kterou si Beneš vynutil na spojencích, nám dělá do dnešní doby potíže se o ni důstojně postarat.

Dva roky ve vojenské základní službě na Šumavě v těchto zničených obcích bylo hodně smutných a poučných o schopnostech vládnoucí skupině partajníků.

Likvidace příhraničních obcí nebyla náhodná. Uhlídat hranice v hustě obydlené oblasti je nmohem obtížnější než v pustém pásmu, kde je jakýkoliv pohyb nápadný. Jak se dnes ukazuje, hlídání hranice má svůj smysl. Komunistům jsme to vyčítali, ale možná, že budeme drátěné zátarasy na hranicích stavět znovu. Tentokrát z pudu sebezáchovy.

A ještě bych dodal, že z oblasti mezi Ostravou a Opavou (tzv. Hlučínsko) nebylo po válce odsunuto německé obyvatelstvo. Důvodem bylo, že mnoho z nich pracovalo v dolech a hutích v Ostravě a byli tudíž nepostradatelní. Těchto 20-30 vesnic patří mezi nejvýstavnější vesnice u nás.

Hlučínsko byl specifický případ. Nejedná se o německé obyvatelstvo, nýbrž o "Moravce" tedy lidi slovanského původu mluvící dialektem češtiny, kteří byli včleněni do Pruska v osmnáctém století po ztrátě většiny Slezska a jejichž území se po první světové vrátilo k českým zemím.

Odsunuti nebyli kvůli tomu, že se prosadil názor, že se stali oběťmi dvousetleté ideové germanizace, ačkoliv jsou původně částí českého národa. Nikde jinde se tak velká výjimka z odsunu neudělala, ačkoliv pracovní síly byly potřeba na mnoha místech.

Tak Sudety poškodilo nejen obsazování občany z východu včetně Romů, ale bohužel i jejich poloha. Hranice s "nepřátelským" Západem, vojenské prostory. Do Aše se smělo jen na propustku až do cca roku 1960. Devastace těžkým průmyslem, i když abych byl objektivní, starší kolega v práci (z Kadaně) tvrdil, že ani za 1.republiky ovzduší v Brix (Most) nebylo nic moc. Až na vyjímky centrum na pohraničí kašlalo a prostředky šly na budování Slovenska. To vše se projevilo ve stavu komunikací atd. Žil jsem déle ve Varnsdorfu, vzdálený 100 km od Prahy což je ve světě nic, a bylo to po silničkách neuvěřitelně daleko. I dnes tam jede autobus skoro 3 hodiny.

Jen bych dodal, že v Sudetech byly vesnice, které po válce dosídlovali utečenci z Řecka.

p. Jílku, šlo o řecké komunisty, prchající před zákonem, na příkl. otec páru zpívajících sester Menelaos Elefteriadu--(mi povyprávěl)

Píšete " Dnes bychom to nazvali etnickou čistkou, ale to je pohled dnešní optikou" Podle sluníčkářu by mohl být atentát na Heydricha sprostá vražda

Popsal jste to velice dobře se znalostí problému. Pohraničí se ale mění a to k lepšímu.

po 70ti letech. Nevim jestli se smat nebo plakat.

Měli Němci právo požadovat připojení k Německu? Ma právo Tibet odtrhnout se od Číny? Měli právo kosovští Albánci odtrhnout se od Srbska? Májí právo Rusové na Krymu a Donbasu odtrhnout se od Ukrajiny? Měli právo Srbové odtrhnout část Choratska a Bosny?

Konzistentní postoj je, že sudetští Němci měli právo připojit se k Německu, Tibet a Kosovo má právo na samostatnost, Krym a Donbas by měl mít právo připojit se k Rusku, Srbská Krajina v Chorvatsku a část Bosny měla právo připojit se k Srbsku.

Nic není černobílé, něco se nám líbit může, něco nemusí. V reálu většinou platí právo silnějšího a historii píšou vítězové

O výše uvedených otázkách taky rozhodují "silnější".

I pro mne jsou sudety srdeční záležitost. Přestěhovali jsme se na Jesenicko, postavili nový dům a začali zde budovat živobití. Každý den se těšíme z nádherné krajiny a musím říct, že i lidé ve vesnici jsou velmi příjemní a vštřícní... našli jsme tu Domov a mám pocit, jako bychom tu od jakživa patřili... Myslím, že rány se hojí... a staří Němci nám vypráví svoje osudy a neznám nikoho, kdo by měl zášť, v našem okolí.

Díky za toto téma. Dnes jsem našla duševní klid v jedné krušnohorské obci a najednou jsem měla pocit, že už je vše v pořádku, vyrovnáno. Domy opravené nebo i nové, zahrádky úhledné, příroda krásná. A lidí tak akorát, nepřelidněno. Mnohde tedy domy udržují chalupáři. Ale i to je cesta.

Diky, byly take mym domovem a nic bych ve Vasem blogu nemenila, souhlasim s prispevkem pana Welsera o osidlovani nekdy v 50. letech, nebylo to jednoduche, ale cela ta doba byla dost nestastna, ale neda se na ni zapomenout.